Výzkum - Od partnerství k rodičovství

Lenka Lacinová, Pavel Rajmic (Psychologie Dnes 1/2002)

Narození dítěte je pro manželský pár radostná událost. Představuje však i zátěž, která může ovlivnit spokojenost manželů ve vzájemném vztahu i negativně.

Lenka Lacinová (1969)
Autorka pracuje v Centru pro výzkum vývoje osobnosti při FSS MU v Brně. Podílí se na výuce vývojové psychologie a psychologie tvořivosti na FSS MU. Na FF MU v Brně učí psychologii hudby.

Pavel Rajmic (1978)
V současnosti postgraduálně studuje na fakultě elektrotechniky a informatiky VUT na Ústavu telekomunikací, zabývá se statistickým přístupem ke zpracování signálu. Pracoval jako statistik v Centru výzkumu vývoje osobnosti a etnicity FSS MU (2000-2001).



Kvalita manželského soužití patří k jedněm z nejsledovanějších a obecně velmi populárních témat, jimž se odedávna věnují především psychologové. Zejména v současnosti dochází k postupnému uvědomování si a deklaraci souvislostí a příčin destabilizace tohoto staletími prověřeného způsobu soužití muže a ženy. Jeví se proto jako smysluplné řešit i dílčí otázky spojené s manželstvím a rodinou.
Jak podotýkají mnozí autoři, za poslední století prošlo manželství jako instituce procesem výrazných změn, které však není možno označit jako výhradně pozitivní. Zrovnoprávnění obou partnerů a zejména emancipace žen bývá globálně vnímána jako výsadně progresivní, ale z narůstajícího množství velmi různorodých konfliktů je čím dál více zřejmé, že současná podoba manželství klade nebývalé nároky nejen na ženy, ale i na jejich partnery.
Tradiční model manželského soužití již plně nevyhovuje současnému vnímání funkce partnerství a současně nebyl vytvořen žádný plně funkční model nový - tedy takový, který by zachoval základní funkce manželství a současně by zohlednil dobově změněné vstupní proměnné obou partnerů, kteří volí tuto formu soužití.

Manželství a narození dítěte
Narození dítěte a přeměna původní manželské dyády v rodinnou triádu je zejména v našem kulturním prostoru velmi závažným momentem v historii soužití muže a ženy. Důležitost tohoto zlomového okamžiku je podpořena také skutečností, že hodnota dítěte v současnosti nabyla oproti minulosti na emočním a hodnotovém významu. Dítě je společností obecně pokládáno za jednu z nejvyšších hodnot, která smysluplně naplňuje partnerství. Samotnými partnery (nebo jedním z nich) může být chápáno zevnitř jako posílení vzájemného vztahu.
Zdá se nám přínosné poukázat na určité změny v prožívání vzájemného manželského vztahu v tzv. nejšťastnějším období života mladé rodiny, a to zejména proto, že mnohá očekávání mladých rodičů jsou po narození dítěte v ostrém rozporu s realitou všedního dne. Z tohoto rozporu pak vyplývají další mnohá nedorozumění a konflikty mezi mladými rodiči, jež podstatně zasahují do prožívání manželského vztahu.
Že narození dítěte ovlivní vzájemné chování partnerů-rodičů, bylo doloženo nejen výsledky mnohých studií, ale vyplývá jaksi přirozeně z proměny sociálních rolí, které mladí lidé dosud zastávali. Obtížná adaptace některých novopečených otců na přesun ženiny péče veskrze výhradně na novorozené dítě je tématem nejen psychologickým, ale i vděčným literárním či filmovým námětem.
Přítomnost dětí v rodině můžeme obecně označit za jednu ze základních determinant kvality manželského soužití v širším významu. Pro postižení vývojových změn v přechodu od partnerství k rodičovství bylo na počátku devadesátých let používáno zejména metody retrospektivních výpovědí a tzv. self reportu, posléze se akcent přesunul k longitudinálním výzkumům, které sledují partnerské dvojice před a po narození prvního dítěte.

Změny manželské spokojenosti
Existuje několik možných přístupů k pojetí dané problematiky. Jedna z nich pojímá přechod k rodičovství jako proces tzv. tranzitorní krize, kterým prochází zákonitě většina manželských párů a jehož existence je ukotvena v samotné podstatě charakteru manželského soužití. Další směr se zaměřuje spíše na popis rozličných adaptačních způsobů či zvládacích mechanismů, kterými se partneři vyrovnávají s novou zkušeností rodičovství.
Na základě výzkumů je možno konstatovat, že u manželských párů tak může po narození dítěte docházet buď k akcelerovanému poklesu spokojenosti, postupnému poklesu spokojenosti, nebo nejsou deklarovány žádné změny, eventuálně dochází k mírnému pozitivnímu zvýšení manželské spokojenosti. Jiné studie předkládají paradoxní efekt zvýšení stability manželství, jež s sebou přináší narození a přítomnost dětí v rodině, avšak současně pokles jeho kvality hodnocené partnery, a to zejména, když jsou děti malé.
Rozdíly v manželské spokojenosti mezi bezdětnými páry a dvojicemi s malým dítětem některé studie udávají na základě sledování v delší časové perspektivě. Srovnání však může být provedeno jen v určitých aspektech manželské spokojenosti a není možno výsledky bez obav ze zkreslení zobecňovat. Je totiž zřejmé, že nelze zcela přesně rozlišit vliv doby trvání manželství, jež, jak prokázaly mnohé studie, pozitivně souvisí s poklesem manželské spokojenosti, a vstupu dítěte do partnerské komunikace.
Temperament dítěte bývá uváděn jako jeden z faktorů, který figuruje v procesu změn tzv. kvality manželství vedle dalších, jež je ovšem možno rozlišovat již prenatálně. Rozlišení párů s deklarovaným poklesem či vzrůstem manželské spokojenosti vychází dále z demografických údajů, z charakteristiky osobností obou partnerů a jejich manželské historie atd.
Jako další determinanty manželské spokojenosti vycházející z faktu narození dítěte můžeme uvést i pořadí narozeného dítěte a jeho pohlaví, dále též, zda se jednalo o plánované, či neplánované těhotenství.

Interakce mezi partnery
V tomto článku prezentujeme výsledky širší studie, jež sledovala působení osobnosti dítěte na deklarovanou manželskou spokojenost, která byla zastoupena vyjádřením frekvence pozitivních a negativních interakcí mezi partnery. Studie nezohledňovala dobu trvání manželství a sledovala konkrétně vstup osobnosti dítěte (vyjádřené projevy jeho temperamentu, jak jej hodnotila matka) do prožívané spokojenosti se vzájemným partnerským chováním.
Oba manželé byli dotazováni během těhotenství ženy a šest měsíců po narození dítěte na určité aspekty vzájemného chování a měli vyjádřit jejich přibližnou frekvenci (skoro pořád, často, někdy, zřídka, nikdy). Položky předkládané v identické podobě oběma partnerům v obou časových obdobích jsou uvedeny v rámečku.
Zajímalo nás, zda a případně v jakém smyslu se změnil vzájemný vztah manželů po narození dítěte. Výpovědi žen i mužů před a po porodu se významně lišily. Ženy po narození dítěte udávaly, že se k nim partneři méně často chovají něžně a také jim méně naslouchají, chtějí-li si s nimi povídat o svých starostech a problémech. Muži podle žen méně často dávají najevo svou spokojenost s partnerkou. Ženy se ale současně méně často chovají ke svým partnerům něžně. Konstatují dále zvýšenou míru hádek a negativních interakcí s partnerem. Zajímavé je, že ženy mají dojem, že si s nimi muži oproti období před narozením dítěte častěji povídají o svých vlastních problémech a pocitech. Zde se bohužel můžeme jen domýšlet, zda tuto skutečnost hodnotí ženy spíše pozitivně, či naopak.
Také muži hodnotí podobu manželské interakce jinak před a po narození dítěte, ale v hodnocení se zcela neshodují s názory žen. Dá se říci, že ženy a muži vzájemnou komunikaci po narození dítěte vnímají značně odlišně.
Na rozdíl od svých partnerek muži po porodu udávají vyšší frekvenci něžného chování k jejich osobě ze strany ženy, ačkoliv jejich vlastní aktivita k něžnému chování oproti minulosti poklesla. Konstatují nižší frekvenci hádek a negativních pocitů vůči partnerce. Muži mají dojem, že jim ženy s dítětem více naslouchají, pokud hovoří o svých pocitech a problémech, a mají pocit, že také oni sami partnerce více naslouchají, což ovšem výpovědi žen nepotvrzují.
Můžeme tedy říci, že zatímco u žen dochází po porodu k celkovému poklesu manželské spokojenosti, která je definována směnou pozitivních interakcí mezi partnery, u mužů dochází paradoxně v některých aspektech vztahu ke zlepšení.

Osobnost dítěte a manželská spokojenost
Pokusili jsme se také zjistit, zda prožívání manželské spokojenosti ovlivní nejen příchod novorozeného dítěte do rodiny, ale zda se bude prožívání manželské spokojenosti v rodinách lišit v souvislosti s osobností narozeného dítěte. Sledovali jsme tedy, zda a jakým způsobem ovlivňuje změnu manželské spokojenosti pravidelnost projevů malého dítěte (pravidelné časové intervaly mezi spánkem, krmením, vyměšováním - v teoretické koncepci A. Thomase a S. Chessové se jedná o jednu z devíti dimenzí temperamentu nazývanou rytmicita). Opět jsme zvlášť hodnotili výpovědi žen a mužů.
Výsledky prokazují, že rodiče výrazně rytmických dětí jsou podstatně spokojenější se vzájemnou interakcí než ostatní, jejichž děti se projevují méně pravidelně. Ženy výrazně rytmických dětí mají dojem, že se na ně partner méně zlobí a ony se s ním méně hádají a zlobí se na něj. Tyto ženy také prožívají jako příjemné být ve společnosti svého muže.
I muži, kteří mají výrazně rytmické dítě, konstatují nižší frekvenci hádek s partnerkou a častěji jsou rádi ve společnosti své partnerky.
Celkově můžeme konstatovat, že rodiče, jejichž dítě je ve svých projevech výrazně rytmické, jsou celkově spokojenější se vzájemným manželským vztahem oproti skupině rodičů s dětmi, které vykazují průměrný či nízký skór v dimenzi rytmicity.
Závěrem můžeme shrnout, že se po narození dítěte stav a podoba partnerské komunikace mění. S ohledem na omezení, jež s sebou rozsah a použité metody dané studie nesou, je možno konstatovat, že prožívání spokojenosti s manželskou interakcí je po narození dítěte vázáno na pohlaví rodičů a vzájemně se liší. Do podoby manželské interakce zasahuje určitým způsobem i osobnost novorozeného dítěte. Významné rozdíly se prokázaly mezi skupinou tzv. výrazně rytmických dětí a ostatními (tj. skupinou průměrně rytmických a nerytmických dětí). Zejména možnost spolehnout se na pravidelné rytmické projevy malého dítěte způsobuje, že se partneři mohou i přes jinak energeticky náročnou etapu přechodu od partnerství k rodičovství věnovat udržení a rozvíjení vzájemné partnerské interakce a komunikace. Jsme si ovšem vědomi i toho, že u tak komplexního jevu, jakým je komunikace v manželství, není možno vyloučit mnohé další intervenující proměnné. Pochopitelně jsme narazili na mnohé další otázky, které se ukázaly jako relevantní této tematice. Jako významný faktor v daných souvislostech se nám jeví zejména samotná osobnost matky, která vstupuje do hodnocení temperamentu dítěte. Další zkoumání bude možno zacílit na diferenciaci možného vlivu prenatální úzkostnosti matky v hodnocení prožívání samotného faktu mateřství, projevů osobnosti dítěte a tím pádem také partnerského chování.


Literatura:
  • Bradbury, T. N., Fincham, F. D., Beach, H. R. S. (2000). Research on the Nature and Determinants of Marital Satisfaction: A Decade in Review. Journal of Marriage and the Family, 62, 964-980.
  • Corneau,G. (2000). Anatomie lásky. Praha: Portál.
  • Guggenbühl-Craig, A. (2001). Manželství je mrtvé, ať žije manželství! Psychologický esej. Praha: Gemini 99.
  • Thomas, A., Chess, S. (1989). Temperament and Personality, in: G. A. Kohnstamm, J. E. Bates, M. K. Rothbart, Temperament in Childhood, John Wiley and Sons Ltd., 249-261.

Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumných úkolů Centra pro výzkum vývoje osobnosti při FSS MU v Brně. Výsledky prezentovaného výzkumu jsou součástí rozsáhlé longitudinální mezinárodní studie ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood), na němž se podílí vedle již zmíněného pracoviště koordinační centrála pro Českou republiku Výzkumný ústav zdraví dítěte. Výzkumný vzorek tvořilo 2536 žen a jejich partnerů, kteří byli dotazováni v období těhotenství matky a v šesti měsících věku dítěte. Sběr dat byl prováděn v letech 1991-1992.

Otázky z výzkumu manželské spokojenosti
  • Bývá k vám partner/ka něžný/á?
  • Zlobívá se
  • na vás?
  • Naslouchá vám, když si s ním/ní chcete povídat o svých pocitech?
  • Hádáte se se svým/svojí partnerem/kou?
  • Povídá vám váš/vaše partner/ka o svých problémech a pocitech?
  • Zlobíváte se na svého/svoji partnera/ku?
  • Jste rád/a ve společnosti svého/své partnera/ky?
  • Dává vám partner/ka najevo, že je s vámi spokojený/á?
  • Chováte se ke svému/své partnerovi/ce něžně?