DĚTI Z MRAZÁKU

Neplodných párů přibývá, reprodukční techniky mají žně

Helena Máslová
Autorka vystudovala medicínu na Fakultě všeobecného lékařství UK.
Respekt, 5.5.2003


Když počátkem 90. let dnes sedmatřicetiletý švédský občan věnoval lesbickému páru, který toužil po dítěti, své sperma, netušil, jak draze za to časem zaplatí. Před dvěma roky však registrované partnerství obou žen ztroskotalo a ta, jíž zůstaly v péči děti, požádala o výživné. Protože zákon neumožňoval jiné řešení, rozhodl nakonec soud, že 3000 švédských korun (v přepočtu přibližně 11 000 korun) bude platit každý měsíc biologický otec - tedy dobrosrdečný dárce spermatu. Jde přitom jen o jeden z řady podobných případů, které dnes připomínají, jak prudce rostou možnosti asistované reprodukce a jak rychle za nimi stávající právní regulace zaostává. Reprodukční technologie zažívají v posledních letech dosud nevídaný boom a umělé oplodnění se stává stále běžnějším a úspěšnějším způsobem počínání dětí. Pro západní populaci, postiženou bezprecedentní neplodností, by to jistě byla skvělá zpráva. Kdyby ovšem nebylo s
"dětmi ze zkumavky" spojeno také velké množství neobyčejných rizik.


Početí jako byznys
Donedávna to byla především plodnost, z jejíhož kontraceptivního potlačování plynuly farmaceutickým firmám miliardové zisky. V posledních letech jim je však stále častěji začínají přinášet také páry, které mají přesně opačný problém: přes veškerou snahu nemohou počít.Na přelomu století bylo celosvětově registrováno zhruba 60-80 milionů neplodných párů, tedy přibližně 10-12% populace. Podle dostupných statistik k nim navíc každý rok pravidelně přibývá několik milionů dalších. Neplodnost přitom není globálním problémem. V drtivé většině případů postihuje především bílé příslušníky euroamerické civilizace a například v Česku je dnes neplodný každý šestý pár. Ještě do konce osmdesátých let byla přitom po dlouhou dobu stabilně neplodná pouhá 4% Čechů. Dnes je to však již 15% a podíl se dále zvyšuje.Poptávka po umělém oplodnění tak prudce roste a dala vzniknout novému, rychle se rozvíjejícímu oboru medicíny, který už nyní dokáže motivovaným a movitým klientům odpovědět prakticky na všechny problémy neplodnosti. Svými zisky si přitom nezadá s estetickou a laserovou dermatologií či plastickou chirurgií (u nás sice pojišťovny přispívají na tři oplodňovací cykly, i tak ale může dítě ze zkumavky přijít včetně porodu a novorozenecké péče až na 300 tisíc korun). Jako houby po dešti tak vznikají centra asistované reprodukce. Jen v Česku je jich k dnešku téměř dvě desítky.

Otrávené spermie
Třebaže z neplodnosti páru jsou už tradičně obviňovány především ženy, poslední průzkumy prokázaly, že ve více než polovině případů jsou příčinou naopak muži. Z deseti jich totiž dnes pouze osm má normální obsah a kvalitu spermií v ejakulátu. Ostatním spermie buď chybějí nebo jsou nepohyblivé. Jak ukazují studie, je přitom kvalita spermatu zejména ekologickým problémem. Jde totiž o důsledek působení řady spermatotoxických látek, jež se ve stále větším množství přičiněním člověka dostávají do životního prostředí. Patří k nim nejen oxid siřičitý, olovo a polycyklické aromatické uhlovodíky (vznikají spalováním nafty a benzinu a přítomné jsou i v cigaretovém kouři), ale především syntetický ženský pohlavní hormon estrogen- jedna ze složek hormonální antikoncepce. Například v USA přitom dnes jeho stopy obsahuje až 40% vodních zdrojů. V této souvislosti stojí za pozornost, že firmy, které vyrábějí syntetické estrogeny, jež se podílejí na růstu neplodnosti, vydělávají také prodejem hormonů používaných při umělém oplodnění. Jmenovitě třeba nadnárodní koncern Organon. Jak estrogeny, tak hormony podporující plodnost jsou přitom podezřelé z podílu na zvýšeném výskytu některých karcinomů. Vedle přímého toxického působení chemických látek ohrožuje plodnost také alergizace organismu - u mužů se projevuje shlukováním spermií a u žen agresivní reakcí na spermie či oplodněné vajíčko.

Staré rodičky
Hlavní příčinou neplodnosti u žen jsou dnes vedle vzácných vrozených vad především důsledky sexuální aktivity - záněty, pohlavní nákazy včetně chlamydií (špatně léčitelných pohlavních nemocí s mírnými příznaky, jež postihují až 70% populace a jež se rozšířily v 90. letech) a popotratové komplikace. Je to důsledek skutečnosti, že zatímco v minulosti porodila dívka své první dítě jen nedlouho po nástupu plodnosti, dnešní ženu často dělí od první menstruace k početí i dvacet let. "Stará prvorodička" je zcela novým jevem v dějinách, který má své dopady. Plodnost totiž dosahuje svého vrcholu kolem 24 let věku, poté klesá, přičemž po 35. roce klesá prudce. Pětatřicetiletá žena má poloviční šanci otěhotnět než třicetiletá. Stále rostoucí řadě žen tak nezbývá jiná možnost jak dosáhnout těhotenství, než podstoupit martyrium asistované reprodukce.
Nejčastěji používanou technologií je mimotělní oplodnění. Během něj jsou nedostatečně pohyblivé spermie partnera injekčně dopraveny pod obal partnerčina vajíčka. Je přitom otázkou, zda spermie, která by sama nikdy nebyla schopna vajíčko oplodnit, nepřinese do dědičné výbavy nového jedince opět neplodnost (podle průzkumů se genetické abnormality podílejí na mužské sterilitě až 20%), případně i jiné, závažnější problémy. Jelikož nejstaršímu dítěti ze zkumavky je dnes teprve 25 let a ke skutečnému boomu reprodukčních technologií došlo až v 90. letech, není zatím stále možné reprodukční schopnosti takto počatých dětí určit.
Další technologií je implantace darovaného vajíčka či embrya. Prostřednictvím tohoto postupu může nosit a porodit dítě i žena po přechodu. Díky umělým hormonům stačí, aby byla v dobrém fyzickém stavu. Ze zahraniční literatury jsou známy i případy šedesátiletých rodiček, které si tímto způsobem pořídily dítě až po ukončení kariéry jako zábavu na důchod. Nejznámější z nich je Rosanna Della Corte, jež na luxusní reprodukční klinice v Římě v roce 1994 porodila dítě ve svých třiašedesáti letech.

Zapomeňte
Háček reprodukčních technik spočívá ve skutečnosti, že v jejich průběhu bývá ženě odebráno více vajíček, jež jsou pak laboratorně oplodněna a jako rezerva uskladněna. Prakticky pokaždé se stane, že po úspěšném otěhotnění zůstane určitý počet zmražených embryí. Kryokonzervace je však poměrně drahá a neřeší otázku, co s nimi. Některá centra tento eticky velmi svízelný problém řeší emočně podbarvenými dopisy, v nichž klienty žádají, aby se buď rozhodli kryokonzervaci ukončit, nebo poskytli svá embrya jako dárcovská zcela neplodným párům."Pokaždé, když dostanu ten dopis, udělá se mi špatně. Honzík byl šest týdnů jedním ze zamražených embryí. Pět jich tam zůstalo. Nechci je zabít, zároveň si ale nedovedu představit, že někde v tramvaji uvidím dítě podobné našemu synovi. Kdybych embrya darovala, vím, že bych pořád podvědomě někde v davu hledala naše děti. Nevím, jak se mám rozhodnout," říká Eva Linková (37), která asistovanou reprodukci v jednom z českých center před dvěma roky s úspěchem podstoupila.
V Česku, kde náklady na kryokonzervaci na svých bedrech nesou centra, je u nerozhodných párů občas používán trik s výpadkem elektřiny a následným oznámením, že "materiál byl znehodnocen". Vzhledem k tomu, že žadatelů o embrya je několikanásobně více než jejich dárců, obává se část expertů, že je to signálem postupného vznikání černého trhu s lidskými zárodky.

Helena Máslová
Autorka vystudovala medicínu na Fakultě všeobecného lékařství UK.
Respekt, 5.5.2003