Odvrácená strana svobody, aneb když začnou singles „dospívat“

23. dubna 2009 * Martin Frozen, iDNES.cz, Xman.cz

Tak dlouho si užívají života svobodných mládenců, až jim ujede vlak.
Životní styl singles je dětsky bezstarostný, může se z něho ale snadno stát vězení, z něhož není lehké uniknout. Užívají si života a s nikým se o něj nedělí. O to obtížnější je pro ně soužití ve dvou.
Mají dobré vzdělání, chytili se v dravé, prosperující firmě a kariéře obětují všechno. A dokážou si to bohatě kompenzovat: firemní večírky, party, diskotéky, adrenalinové sporty, výlety do Himálaje.
O svůj život se s nikým nedělí. Stálá partnerka by pro ně byla koulí na noze. Nechtějí se nikomu zpovídat, hrají jen sami za sebe. "
Užívají si vlastně prodlouženého dětství, jen dětské hračky vyměnili za hračky pro velké," vysvětluje psycholog Lucian Kantor. "Vztahu se vyhýbají. Vstoupit do partnerství totiž znamená vzdát se části své svobody. A dítě se svých hraček vzdát nechce."
Jsou vlastně produktem doby, která vyznává kult věčné mladosti. Zatímco dříve se ctila moudrost a vyzrálost stáří, dnes vládne diktát průbojného a "našláplého" mládí.

Čas však singles nakonec přece jen dohoní.
Najednou zjistí, že jim je třicet nebo pětatřicet, do firmy mezitím nastoupili mladší, a ti teprve mají elán! Začnou tušit, že jim ujíždí vlak, i co se týče nalezení potenciální partnerky.
"Pokud se po dlouhé době k navázání vztahu odhodlají, mají tendence najít si partnerku o hodně mladší. Potíž ale je, že i tady zjistí, že stejně jako ve firmě mají kolem sebe spoustu mladších konkurentů...
A ti mají též peníze a sociální moc. Ale navíc ještě daleko větší mladický ´drajv´." Je to svého druhu recyklace uvnitř komunity, mladší singles vytlačují ty starší. A postupem času potenciálních partnerek ubývá.

Já jsem středem světa
Svobodné třicátníky ale nedožene jen čas, doplatí i na návyky a postoje, které si během svých bezstarostných let vytvořili. "Problémem singles je, že se s druhým pohlavím setkávají jen v jistém kontextu a zakoření se v nich představa, že opačné pohlaví takhle funguje pořád."
Žena je pro ně především objektem namlouvání, kterého si za svou "kariéru" užili dosyta. "Namlouvání je přitom jedinou situací, kdy mužský a ženský princip funguje opačně. Žena naslouchá a muž ji ´ukecává´," upozornil Kantor. "Jenže po zbytek života to bude jinak. Žena bude tou, kdo mluví, a muž bude spíš naslouchat." Jenže svobodný donchuán má ze svých milostných vztahů na jednu noc zakódováno, že on je středem světa, tím, kdo srší vtipem a poutá na sebe pozornost.
A když se poté pokusí o dlouhodobý vztah, je problém. Vrátí se z adrenalinové túry domů a chce líčit své výkony a být obdivován, jeho partnerka ale nesedí a s úžasem ve tváři neposlouchá bez dechu hrdinské epopeje partnera. Naopak, povídat chce ona.

Jak opustit samotu
Nejdůležitější je hned první krok: přestat si namlouvat, že je vše v pořádku, a přiznat si, že chci-li změnu, bude "nový" život prostě jiný. Vzdám se části své nezávislosti, ale získám vztah a oporu, kterou mi žádná krátkodobá milenka nedá, ta si chce přece též jen užít. "Je potřeba přeskupit hodnotový žebříček. Uvědomit si, že pracovní nasazení má své hranice. Trávím-li v práci dvanáct hodin, na hledání partnerky mi moc času zřejmě nezbude," dodává psycholog.
Načase je i změnit teritorium a komunitu. Trávím-li volný čas odvázanou zábavou na diskotékách a firemních party, kde se pohybují singles v ženském vydání, partnerku pro dlouhodobý vztah tam asi nenajdu. "Dobré je obrátit se na širší okruh přátel, vyměnit partu," doporučuje Kantor.
Nejtěžším oříškem je pro singles smířit se s tím, že vztah je založený na toleranci a kooperaci: chci-li něco já, musím též investovat. Chci-li, aby byla doma pohoda, musím ji vnášet i já. "To je pro singles velkou výzvou. Je třeba si navyknout na to, že zatímco byl můj soukromý život mým výlučným královstvím, bude se v něm pohybovat i někdo jiný. A aspoň zpočátku mi můj prostor bude trochu ´narušovat´."

Autoři: * Martin Frozen, iDNES.cz, Xman.cz