Když vám příbuzní otravují život

Forwardová Susan

Ukázka z knihy

  • Máte pocit, že vám rodiče vašeho partnera otravují život? Snažíte se s nimi vyjít, a pořád se vám to nedaří?
  • Taktika "jedovatých příbuzných" se velice liší. Někteří vás nemilosrdně kritizují, jiní touží řídit váš život a ovládat vás, další se zase neobejdou bez vaší pomoci, ačkoli jsou ještě poměrně mladí, čilí a zdraví.
  • Jak to zařídit, abychom vyřešili konflikty s příbuznými, přestali žít ve stresu, a přitom si nenechali kazit manželství a partnerovy rodiče (a často i samotného partnera) si nadosmrti neznepřátelili?
  • Dozvíte se, jak s chladnou hlavou rozebrat svoji situaci, jak si vytvořit prostor pro dýchání, jak se dorozumět s partnerem, aniž bychom se dotkli jeho citů vůči rodičům, a konečně
  • jak zdvořile, ale pevně stanovit hranicce vašich vztahů.

Váz., 280 stran



Úvod


Vzpomínáte si na ty idylické doby, kdy jste se svým partnerem teprve chodili a byli do sebe zamilovaní? Tehdy vám připadalo, jako byste právě vynalezli lásku, a chystali jste se společně vytvořit rodinu svých snů. Právě mocná síla této vize nás láká do manželství.
V této první době je snadné přehlédnout nejrůznější filozofické, náboženské, společenské, kulturní i intelektuální rozdíly, které mezi vámi existují, včetně toho, že každý z vás má svoje specifické zvyky. Brzy však nastane doba, kdy musíme v nové rodině slavit svátky, zařizovat byt, vytlačovat zubní pastu, řešit rodinné finance - a rozdíly, které v této fázi vyplují na povrch, podrobí i ten nejsilnější vztah značné zátěži. Různé tlaky a tření jsou částí každého manželství, a byly by dost náročné, i kdyby partneři museli zvládat pouze vztah jeden k druhému. Mnohdy nepříjemnou až bolestnou pravdou však je, že manželstvím nevzniká vazba pouze k jediné osobě. Každý z nás do něj vstupuje se svou minulostí, se svými zvláštními potřebami a ustálenými zvyky, a totéž platí o našem partnerovi a jeho rodině. Najednou tedy máme nejen manžela či manželku, ale ve většině případů také jeho či její příbuzenstvo.

VŠICHNI PŘÍBUZNÍ PARTNERA NEMUSÍ PŮSOBIT PROBLÉMY

Přese všechny vtipy o tchyních a stížnosti na příbuzenstvo získané sňatkem mohou být tito lidé skvělí. Znám řadu případů, kdy snachy či zeťové pokládají rodiče svého partnera za výborné lidi, a doufám, že v nebi je pro rodiče, kteří jednají s novým členem rodiny přátelsky a s respektem, vyhrazeno zvláštní místo. Znám několik lidí, kteří mají k rodičům svého partnera opravdu dobrý vztah, a několik dalších, kteří k nim mají dokonce kvalitnější vztah než ke svým vlastním rodičům. Znám jiné, jejichž partner má dost problematické rodiče, ale svoji ženu nebo muže před nimi dokáže chránit a zvládá situaci tím, že sám stanoví pro chování svých rodičů přiměřené meze. Ti mají štěstí. Mnoho jiných lidí však zjišťuje, že partnerovi rodiče jsou vážným zdrojem konfliktů a třenic v manželství a v celém životě.
Tato příručka představuje užitečnou pomůcku pro ty z vás, jejichž manželství je narušeno a ohroženo pocity odporu, frustrace, hněvu, provinilosti a beznaděje, pramenícími ze vztahů s rodiči partnera, nebo mají podezření, že se v této situaci ocitli. Ze strany příbuzných musíte čelit neustálé kritice, chladu nebo pokusům o nejrůznější zásahy do života, a tak s nimi máte neustále rozepře anebo v sobě mlčky potlačujete hněv. Možná kvůli těmto problémům křičíte na partnera, možná každý takový střet obrečíte, nebo se snažíte konflikty odvracet a zahlazovat, usmíváte se, chováte se mile a předstíráte, jako by všechno bylo v nejlepším pořádku. Z lásky k partnerovi a z touhy zachovat doma klid se asi snažíte s příbuznými nějak vyjít - ale jediným výsledkem je, že opakovaně jednáte v rozporu se svými pocity, potlačujete je a přemáháte se, až nakonec začnete ztrácet sami sebe.
Není pochyb o tom, že problémy s příbuznými partnera nás dokáží tížit a drtit. Ale ještě důležitější je, že oslabují vazby, které nás poutají k partnerovi - a čím déle tyto záležitosti odmítáte řešit nebo je necháte stupňovat, tím větší škody ve vašem manželství způsobí. Během své více než pětadvacetileté praxe v psychologickém poradenství, kdy jsem pracovala s jedinci i páry všeho věku i typu, se přede mnou vynořil jeden neoddiskutovatelný a zřejmý fakt: Když máte problémy s rodiči partnera, máte zároveň problémy v manželství. To je špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že jakmile porozumíte složitému systému emocí a vztahů, který propojuje vás, vašeho partnera a jeho příbuzné, budete mít k dispozici velice účinné postupy, které mohou vaši situaci zlepšit a pomoci tak vám, vašemu partnerovi i vašemu manželství.

KDO TO JSOU JEDOVATÍ PŘÍBUZNÍ?

Nejprve si upřesněme termíny, které budeme používat.
V knize Jedovatí rodiče jsem napsala, že termín "jedovatý" používám velice opatrně. Vím, jak je takové slovo provokativní, ale jsem přesvědčená o tom, že je to nejlepší výraz pro rozkladný a otravný účinek, jaký mohou na náš život určité typy lidí mít. Jak v této knize uvidíte, jedovatí příbuzní našich partnerů si vytříbili své umění už dříve - v úloze jedovatých rodičů.
Jedovatí příbuzní nejsou ti, jejichž chování je nám pouze občas nepříjemné či na obtíž. Jde o něco víc než o lidi, kteří nesplňují naše představy o ideálu. Pokud mají například jen pochybný vkus nebo nedovedou příjemně jednat a vystupovat, pak se s nimi možná necítíte dobře, protože s nimi nemáte nic společného, ale ještě to neznamená, že spadají do kategorie jedovatých lidí.
Jedovatí příbuzní jsou takoví, kteří uvádějí vaše manželství do stavu skutečného chaosu, a to pomocí nejrůznějších útoků. Tyto útoky mohou být otevřené a agresivní, nebo jemně podvratné. Mohou se pohybovat v celém spektru - od pokusů vás ovládat přes citové vydírání nebo používání peněz jako prostředku manipulace až k bolestnému odmítání vaší osoby proto, že pocházíte z jiné kultury nebo náboženství. Obvykle se za své jednání neomlouvají, protože si myslí, že na ně mají právo.
Mějte prosím na paměti, že když budu dál v této knize mluvit o příbuzných vašeho partnera, budu tím mít na mysli jeho rodiče. Vím, že mnoho lidí mívá potíže třeba se švagry nebo švagrovými, ale ve vztahu dospělého dítěte k jeho rodičům je obsažena jedinečná nerovnováha moci. Starší generace požívá v naší společnosti autoritu a respekt, ať už si je zaslouží nebo ne. A protože tito lidé patří obvykle ke stejné generaci jako naši vlastní rodiče, mohou v nás ještě navíc vybudit řadu našich nedořešených konfiktů s rodiči.
Pokud budeme pro stručnost používat pojem "partner", pak půjde o manželského partnera obojího pohlaví.

MÁTE JEDOVATÉ PŘÍBUZNÉ?

K přesnému určení toho, zda máme opravdu jedovaté příbuzné, je užitečné podívat se na dvě oblasti:
1. Okolnosti jejich života, které zvyšují pravděpodobnost, že vám budou zasahovat do manželství.
2. Skutečné důkazy škodlivého vměšování. Následující seznam vám snad pomůže nalézt neuralgické body, ze kterých pramení vaše potíže:

Vaši příbuzní:

1. Mají chladný vzájemný vztah, nebo jsou u nich na denním pořádku scény?
2. Hádají se hodně?
3. Mají sklony k alkoholismu, případně k závislosti na drogách?
4. Pokud jsou ovdovělí nebo rozvedení, odmítají navazovat nové vztahy a očekávají, že jim bude jejich dospělé dítě nahrazovat partnera?
5. Pravidelně se na vašeho partnera obracejí s žádostmi, aby pro ně něco udělal?
6. Pravidelně vytvářejí situace, ve kterých je váš partner nucen volit mezi vašimi a jejich potřebami?
7. Pravidelně kritizují buď vás oba, nebo jednoho z vás?
8. Trousí opovržlivé poznámky o vašem vzhledu, práci, politickém nebo náboženském přesvědčení, nebo o čemkoli jiném, na čem vám záleží?
9. Podplácejí vás a vašeho partnera, aby dostali, co chtějí?
10. Opakovaně ve vás nebo ve vašem partnerovi vyvolávají pocity viny, pokud jim něco odmítnete?
11. Neustále vám dávají nevyžádané rady?

Pokud jste odpověděli "ano" třeba jen na jedinou z první trojice otázek, je vysoce pravděpodobné, že rodiče vašeho partnera budou přenášet své osobní problémy i do vašeho manželství. U čtvrtého až jedenáctého bodu znamená jedno nebo dvojí "ano", že máte s příbuznými problémy, které vyžadují určitou pozornost. A pokud jste odpověděli "ano" třikrát nebo víckrát, pak máte jedovaté příbuzné, kteří se domnívají, že mají právo vám značně zasahovat do života.
Jejich chování je sice nepochybně problémové, ale přesto si vaši příbuzní nemusí vůbec uvědomovat, jak na vás působí. Někdy jejich jednání prostě jen odráží jejich skutečnou povahu. A často sami vůbec nevnímají, co dělají, protože jim nikdy nikdo nedal najevo, kolik nešťastných pocitů jiným lidem působí.
V první části této knihy budeme zkoumat nejen to, co vaši příbuzní dělají, ale i jaký mají cíl - tento cíl je totiž všem jedovatým příbuzným společný. Také se podíváme na to, jak vás jejich chování s partnerem odcizuje, i na potíže, které vznikají, když je váš partner rozpolcený mezi láskou k vám a celoživotní oddaností svým rodičům.

NÁVODY, JAK ZVLÁDAT SOUŽITÍ S PARTNEROVÝMI RODIČI

V druhé části knihy vám pomohu s navigací po rozbouřeném moři vztahů s příbuznými. Nejprve vás naučím pochopit partnera a jednat s ním empaticky, to jest s ohledem na důvody, které mu brání rodičům odporovat či vzdorovat. Ukážu vám osvědčené způsoby, jak se ubránit pocitům zklamání a zrady, které ve vás vzplanou, když vás partner:
1. před svými rodiči nebrání a
2. vadí mu, když se pokoušíte bránit sami.

Pak vás provedu procesem, jak ozdravit vaše manželství a zbavit je nepřiměřeného vlivu rodičů partnera, ať už s vámi bude partner spolupracovat nebo ne. Naučím vás, co říkat, co dělat, jaké meze pro vzájemné styky stanovit a co můžete realisticky očekávat.
Ale jednání s rodiči partnera není jen záležitostí asertivity a toho, že jim dáte najevo, čím vám jejich chování vadí a co po nich chcete. V běžném životě budou každopádně dělat věci, které vás budou dráždit a zlobit, a vaši rodiče mohou právě tak vadit zase vašemu partnerovi. Ale to, že budete asertivní, ještě neznamená, že je musíte přitlačit ke zdi kvůli úplně všemu, co vám vadí. Naučím vás, jak okamžitě nevzplanout, když příbuzní spolehlivě zmáčknou ve vaší mysli to správné tlačítko, jako by přesně věděli, co vás nejvíc vytočí, a jak se rozhodnout, co z jejich chování budete napříště snášet.

PŘIJETÍ REALITY

Nemohu vám slíbit, že tato kniha jako mávnutím kouzelného proutku vymaže všechny rozdíly mezi vámi a vašimi příbuznými a vytvoří vztahy, jaké jste si vždycky přáli mít. Mohu vám však pomoci z větší části ukončit ničivé chování a napříště vytvořit mezi vámi nejlepší možný vztah, v němž už budete moci žít. Nevylučuji, že pro vás bude bolestné vzdát se snů o vzájemné blízkosti, pokud si ji vaši příbuzní nepřejí. Pamatujte však, že přiznání skutečného stavu věcí vám vnese do duše velký klid a mír. Je to určitě lepší než neustále po něčem toužit a být nešťastní, že to nedostáváte.
Pokud jste už četli některé mé jiné knihy, víte, že jsem byla vždycky ochotná s vámi sdílet své osobní prožitky a snahy řešit různé životní situace. Doufám, že vám pomůže vědomí, že jsem na vlastní kůži zakusila mnohé z vašich problémů a dopustila se stejných chyb.
Také vás možná překvapí, když zjistíte, že naše společná práce v této knize nebude tolik založena na otevřených střetech jako spíš na něčem, čeho si vysoce cením - totiž na realistickém přijetí dané situace. Ani na okamžik vám nenavrhuju, abyste se pasivně smiřovali s chováním, které je pro vás naprosto nepřijatelné. Chci vám však navrhnout, abyste pečlivě přezkoumali svá nerealistická očekávání a všechno ostatní, co vás dohání ke konfliktům s příbuznými; pak možná lépe rozlišíte, co je a co není ve vašich silách změnit.
Ve svém vlastním životě jsem prodělala značný vnitřní boj, abych se vzdala věčné litanie typu já mám pravdu, jsem v právu a oni jsou ti špatní a mylného uspokojení, které tyto postoje doprovází. Poučila jsem se prostřednictvím chyb a utrpení, z nichž tak často pramení moudrost, že lidé vám mohou poskytovat jen to, co je v jejich moci vám dát, a nemohou se stát někým jiným, než kým jsou. Všichni máme svá omezení a jsme ovlivněni tím, co jsme prožili. Poučila jsem se, že je lepší klidné a přátelské soužití dokonce i s lidmi, kteří nám v něčem nesedí, než vzájemné odcizení. Díky tomuto přijetí reality je můj život nekonečně lepší.
Je tedy ve vaší moci zbavit se antipatií, které vám nejsou k ničemu dobré, a nalézt klid a mír pramenící z realistického zvážení toho, co ve vašich vztazích s příbuznými je a co není možné. Tím budou vaše vzájemné vztahy otevřenější a kvalitnější.

PRAKTICKÉ ODPOVĚDI NA UNIVERZÁLNÍ PROBLÉMY

Vím, že budete mít řadu otázek, a pomohu vám najít odpovědi na dotazy, které jsem v souvislosti s jedovatými příbuznými slýchala nejčastěji. Tady jsou jejich příklady:

1. Můj manžel se zlobí, když mu řeknu, že nechci trávit čas s jeho rodiči. Mám právo takhle všechny zklamat?
2. Jak se mám vyrovnat s pocity viny, pokud se nepřizpůsobím ostatním a nebudu ochotný dělat všechno tak, jak chtějí oni?
3. Jde pouze o problém mezi rodiči mé ženy a mnou, mohu to řešit přímo s nimi a ji do toho nezatahovat?
4. Rodiče mého muže do mě ryjí, když u toho manžel není. On si pak myslí, že přeháním a jsem přecitlivělá. Jak ho přimět, aby mě bral vážně?
5. Můj tchán pokazí každé setkání tím, že se opije a chová se pak nemožně. Jak mu ale říct, aby k nám nechodil?
6. Je ode mě malicherné a sobecké, když žádám po manželovi, abych u něj byla na prvním místě?

Krok za krokem vám pomohu řešit vztahy s jedovatými příbuznými pevně, ale s empatií, a získat tak v manželství prostor k dýchání.

SÍLA POZITIVNÍHO JEDNÁNÍ

Jedna z nejpopulárnějších knih všech dob se jmenuje Síla pozitivního myšlení - a je to opravdu inspirující příručka. Ráda bych vám ukázala, jak převést pozitivní myšlení na novou úroveň - k síle pramenící z toho, že změníme své chování a s rozmyslem učiníme kroky umožňující účinně řešit obtížnou situaci. Vyžaduje to odvahu a cílevědomost, ale když se vyzbrojíte novým jasným pohledem na situaci a novými dovednostmi, naleznete v sobě vnitřní sílu, kterou potřebujete.
Můžete tak ozdravit a obnovit své manželství, narušené tím, že váš partner před vámi dával přednost rodičům. Ve většině případů dokážete s jeho rodiči uzavřít mír. Zcela jistě uzavřete mír se svým partnerem a sami se sebou. Pozitivní myšlení je skvělá věc, ale teprve pozitivní skutky opravdu promění váš život.
Vím, že mnozí z vás se cítí ve vztahu s příbuznými bezmocní a vzdali se už jakékoli naděje. Situace ale určitě beznadějná není - nejste bezmocní! Můžete toho udělat spoustu. Máte moc změnit své vlastní reakce na to, co se kolem vás děje, a přitom začít pohlížet na věci jinak. Způsobíte změny v lidech, které máte rádi - i v těch, které byste chtěli mít rádi. Existuje vůbec něco, co byste přitom mohli ztratit?



ČÁST PRVNÍ

Jedovatí příbuzní

1. Trojúhelník vztahů: vy - váš partner - jeho rodiče

V době, kdy navážete opravdu vážnou známost, už toho obvykle víte o svém partnerovi hodně a jeho příbuzné znáte osobně, nebo jste o nich aspoň mnoho slyšeli, včetně toho, kdo z rodiny je světec, kdo vytváří dusno a kdo vystupuje v roli diktátora či mučedníka. Když se teď ohlédnete zpátky a vidíte všechno s odstupem daleko jasněji, patrně se rozpomenete na první náznak toho, že vás s příbuznými čekají potíže. Někdy jde už o první mrazivé přijetí, nebo o pocit neustálého a nepolevujícího napětí. Jindy toto tušení získáme v pouhých záblescích během krátkých telefonátů nebo strohé konverzace. Pokud nepříjemné okamžiky pominou a nevracejí se trvale, pak nejde o žádný velký problém. V jiných případech se však přihodí něco, co signalizuje začátek vleklých problémů, co si můžete kdykoli přehrát v mysli jako úryvek filmu.
Pro jednatřicetiletou grafičku Anne to byla reakce budoucí tchyně na její osobní a profesní rozhodnutí.
"Ruth na mě začala útočit už předtím, než jsme se s Joem vzali. Dotklo se jí, že si po sňatku nechci změnit jméno, i když na vizitkách a v telefonním seznamu jsem vedena pod Joeovým jménem. Když jsme si zkoušeli nanečisto svatební hostinu, oznámila Joeovi tak hlasitě, že to slyšelo několik lidí včetně mě, že podle jejího názoru jsem příliš ctižádostivá a on bude u mě hrát druhé housle, až po mé kariéře, kterou samozřejmě ona osobně pokládá za úplně bezcennou - přestože sama má také zajímavou práci. Nic jsem neřekla, ale cítila jsem se ponížená a v duchu jsem zuřila. Snažila jsem se to přejít zasmáním a chovat se dál mile. Nebyla prostě vhodná příležitost na vyvolání hádky."
Joeova matka odsoudila Anne tak tvrdě, že její chování připomínalo vyvěšení jasně rudého praporku. Měla si snad Anne kvůli tomu všechno rozmyslet a Joea si nebrat? Samozřejmě že ne. Ale pokud by Ruth ve svém chování pokračovala, pak by Anne a Joe zcela jistě museli řešit mnoho nepříjemných situací, a to jak ve vztahu obou manželů, tak také snachy a tchyně.
Čas plynul a Anne nikdy nenašla vhodnou příležitost, aby si problémy s Ruth vyjasnila. Když za mnou Anne po čtyřech letech manželství přišla, stále ještě se cítila ponížená a zuřila - vyčítala si, že zanedbala první varovné známky nesouladu a dovolila, aby Ruth její chování procházelo natrvalo. Jako většina lidí s jedovatými příbuznými cítila od samého začátku, že manželství nevyústí ve spokojené splynutí dvou rodin, ale spíš bude ze strany Joeových rodičů chápáno tak, že Anne je nepřátelská bytost, která jim vyrvala jejich dítě. Proti tomu, aby si to plně uvědomila, však působily mocné síly, v důsledku kterých mnoho z nás jen tiše trpí. Jste zamilovaní. Nechcete vytahovat na světlo nic, co by zkazilo vaši romantickou idylu. Chcete, aby vás budoucí tchán a tchyně měli rádi a přijímali vás.
Anne si dodatečně s údivem uvědomovala, jak usilovně se snažila přesvědčit sama sebe, že ta nepříjemnost při hostině na zkoušku bylo jen takové náhodné uklouznutí - jenomže pak následovaly celé roky stejných "náhodných uklouznutí":
"Moc jsem chtěla, aby mě Ruth měla ráda, a byla jsem si jistá, že jakmile mě pozná líp, podaří se to, ale to byl nesmysl. Po svatbě se všechno jen zhoršilo. Pak jsem si zase byla jistá, že se situace zlepší, jakmile se Ruth stane babičkou. Teď má už dvě vnoučata, ale pořád mě uráží a zahrnuje kritikou."
Proč tak často dopustíme, aby od chvíle, kdy si uvědomíme, že máme problémy s příbuznými, a okamžikem, kdy přestaneme čekat, až veškeré potíže samy od sebe zmizí, uplynuly celé měsíce a roky? Jsem přesvědčená, že důvodem je naše lpění na celé sbírce uklidňujících klišé týkajících se toho, jak se nejlépe chovat k tchánovi a tchyni. Těmto "pravdám" se věřívá obecně a často se objevují v radách přátel a příbuzných, kteří to s námi myslí dobře. Právě ony nám naskočí v mysli, když si poprvé se zachvěním uvědomíme, že naši současní nebo budoucí příbuzní nejsou našimi spojenci. Nazývám tyto předsudky "mýty o příbuzných získaných sňatkem", protože většinou jde o pouhá zbožná přání, aby to na světě tak chodilo. Jsou ale uklidňující a lpíme na nich, dokud nejsou celá prodřená, potrhaná a na vyhození.


JAK SE VYMANIT Z TĚCHTO MÝTŮ

Sedm větiček, které zde uvádím, zní dokonale rozumně a stejně jako tyčky na záhoncích slouží jako opora pro křehké výhonky naděje, která postupem času rozkvete v ukolébávající tužby a všelijaké zdůvodňování a omlouvání. Když se budete držet kteréhokoli z těchto mýtů, zabrání vám to zaměřit se na to, co se ve vašem vztahu s příbuznými skutečně děje. Vím sice, že se pak budete cítit zranitelnější, ale přesto teď tyto fantazie jednu po druhé vykořením.

1. Po svatbě se všechno zlepší.

Možná. Ale možná se všechno naopak zhorší. Většina lidí zjistí, že po svatbě jsou příbuzní partnera stále stejně jedovatí. Pokud se pro vás nenadchli, dokud jste s jejich ratolestí jen chodili, a dokonce se snažili svého potomka přesvědčit, aby se s vámi rozešel, pak je vysoce nepravděpodobné, že by nyní od tažení proti vám upustili, zatímco vy čekáte, až za vámi přijdou s rukou podanou ke smíru. Svatební prstýnky a dort jsou hezké symboly, ale pokud jde o řešení problémů s příbuznými, nepůsobí vůbec magicky.

2. Všechno se zlepší, jakmile mě lépe poznají.

O tuto útěchu se opírají lidé vystavení ze strany příbuzných bolestné kritice a odmítání. Plynoucí čas a lepší vzájemné poznání však neotevírají uzavřené srdce a mysl. Tvářit se navenek statečně, zatímco čekáte, až si je získáte svou přirozenou dobrotou a šarmem, je jako čekat, že rozbitý talíř sám od sebe sroste.

3. Všechno se zlepší, jakmile budeme mít děťátko.

Znám případy příbuzných, kteří opravdu znatelně roztáli, když se stali dědečky a babičkami. Ale nespoléhejte na to. Je možné, že si sice oblíbí své vnouče, ale tyto sympatie už nerozšíří na vás. A pokud pevně věří, že vědí, co je pro vás a vašeho partnera nejlepší, můžete se vsadit, že si budou stejně jistí tím, co je nejlepší pro vaše děti. Konečně jako rodiče jsou zkušení profesionálové, kdežto vy pouzí amatéři. Nesmí vás překvapit, pokud zjistíte, že se vznikem nového človíčka vám také vznikly docela nové oblasti konfliktů.

4. Když budu dělat, co po mně chtějí, budou mě muset mít rádi.

Pamatujte si, že předstírání, jako byste s příbuznými souhlasili v důležitých názorech a pohledech na život, které se vám ve skutečnosti příčí, a vůbec podléhání různým tlakům, jen aby vás příbuzní vzali na milost, může snad fungovat kratší dobu, ale dlouhodobě jen vzácně. Někteří příbuzní vám budou zvedat laťku tak dlouho, až přijdou s požadavkem, kterému prostě nebudete moci vyhovět. Jiní sice přijmou vaši falešnou poddajnou osobnost a nikdy se nedozvědí, kdo se skutečně skrývá pod maskou vytvořenou pod heslem "mír za každou cenu", jenomže v žádné z těchto variant stejně nebudete vítězi, ani z nich nevyváznete s nedotčenou sebeúctou.

5. Nejsou to moji rodiče, tak mi to přece nemůže tak strašně vadit.

Odpověď zní: ale může, a taky to vadí! Pokud se chovají extrémně vlastnicky k vašemu partnerovi, pak to bude mít dopad i na vás. Pokud vás nemají rádi a váš partner (a vy sami často také) to ví, pak to také ovlivní váš život. Pokud vám proniknou do života některým ze způsobů, které si rozebereme v následujících kapitolách, pak se důsledkům nevyhnete. A kdyby tohle všechno ještě nebylo dost, pak mají příbuzní schopnost ve vás probudit staré nejistoty a trápení, které ve vás vzbuzovali a pěstovali vlastní rodiče, protože pocházejí ze stejné generace a ztělesňují autoritu.

6. Žijí v jiném městě, takže s nimi stejně nepřijdeme moc do styku.

Pamatujte, že jízdenky nejsou zase tak drahé, čím dál víc lidí má auta, životní úroveň se zvyšuje, meziměstské telefony zlevňují, každý už má mobil, takže rozhodně nespoléhejte na to, že s nimi nepřijdete do styku moc často. Kromě toho platí, že vaše vztahy s příbuznými mohou být problematičtější právě tehdy, když je vidíte zřídkakdy, protože pak se na obou stranách emoce hromadí po řadu týdnů a měsíců jako v papiňáku. Bydlet daleko od sebe může sice znamenat, že netrávíte mnoho času v bytě či domě druhé rodiny, ale vůbec to neznamená, že by partnerovi rodiče nebyli neustále přítomni ve vašem životě.

7. Pro svého partnera budu vždycky nejdůležitější já.

To je patrně pravda - ale jen do chvíle, kdy má něco řešit se svými rodiči.
Byla jsem svědkem přetrvávání mnoha z těchto mýtů. Připadají nám jako záchranné kruhy, když nás drtí bolest vyvolaná odsuzováním a projevy nepřátelství. V okamžicích, kdy bychom nejradši tchyni nebo tchána uškrtili, nám připadají uklidňující a vytvářejí v nás iluzi, že "bereme věci s nadhledem". Ale ve skutečnosti nám jen brání, abychom viděli situaci jasně, reagovali inteligentně nebo jednali účinným způsobem, když se problémy vyhrotí. Proto uděláme mnohem lépe, když se soustředíme na realitu takovou, jaká je. Neodpovídá sice vždycky našim přáním, ale jinou možnost prostě nemáme.


REALITA, ČÁST PRVNÍ: JAK SE JEDOVATÍ PŘÍBUZNÍ CHOVAJÍ

V následujících kapitolách po vás budu chtít, abyste se blíž podívali na různé typy chování problémových příbuzných. Prozkoumáme spolu jejich oblíbené postupy, taktiky i nejpravděpodobnější důvody, proč s vámi tak jednají. Podle mých zkušeností se lidé většinou nezdržují tím, aby se podívali na jednání svých příbuzných s odstupem a skutečně je zkoumali, protože se jim to zdá být docela zbytečné. Říkají: vždyť jsem si je nevybral/a, nemůžu se s nimi rozvést, ani si nemůžu najmout někoho, kdo by mě jich zbavil, a změnit je taky nemůžu - tak proč se s tím namáhat? Výsledkem je, že vás ochromí pocit bezmoci nad tím, jak přehnaně a emocionálně reagujete na chování svých příbuzných, aniž skutečně použijete svůj rozum a zkusíte prozkoumat, co přesně dělají a jak to vás i vašeho partnera ovlivňuje. Ještě horší je, že můžete sami přijmout a zesilovat projevy jejich chování tím, že budete reagovat předem daným, navyklým způsobem, který poskytuje vašim příbuzným přesně to, co chtějí.
Určitě dokážete své příbuzné zařadit do jedné z těchto skupin:
Hyperkritické typy, které vás pokládají za neschopnou nebo bezcharakterní bytost, protože máte odlišné názory, víru, hodnoty nebo způsoby, jak dělat různé věci. Do této kategorie spadají lidé, kteří z vás dělají obětního beránka a svalují na vás vinu za všechny problémy, které s partnerem případně máte.
Pohlcující typy, které se domnívají, že jim váš sňatek dal právo, aby vám vtrhli do života, úplně ho zaplavili a přivlastnili si vás.
Ovládající typy, které věří, že váš partner nemůže sám rozhodovat o svém životě, a tak musí neustále zasahovat a dělat to za něj. Vyžadují od vás podrobení a výměnou za to, že uznáte jejich nadvládu, teprve přízeň a lásku - ovšem jen na základě toho, jak se vám daří sekat dobrotu.
Mistři chaosu, kteří neudělali nic nebo téměř nic, aby zvládli různé své závislosti, manželské konflikty nebo finanční problémy. Tím vytvářejí katastrofický zmatek, který vtahuje vašeho partnera a šíří se na celou vaši rodinu.
Odmítající typy, příbuzní, kteří vás záměrně zraňují krutým, zlostným, často otevřeně agresivním chováním a působí vám tak hluboké utrpení. Téměř vždy se pokoušejí podrývat vaše manželství tím, že štvou vašeho partnera proti vám.
Tyto kategorie nejsou vždy přesně oddělené, ale prolínají se. Mnoho jedovatých příbuzných se dá zařadit do několika škatulek současně, když jsou například v některých záležitostech kritičtí a v jiných pohlcující. Většina však spadá do určité kategorie jednání s vámi i vaším partnerem, a právě na toto nejčastější chování se tu zaměříme. Příběhy, které v této knize uslyšíte, vám pomohou lépe rozpoznat vlastní problémy a získat mnohem jasnější pohled na svoji situaci, nutný k tomu, abyste mohli postupovat směrem k žádoucí změně.


JSOU NA TO POTŘEBA TŘI

Problémy s rodiči partnera je obzvlášť obtížné zvládat, protože jsou částí trojúhelníku.
Je jasné, že byste neměli žádné problémy s příbuznými, pokud byste sňatkem získali rodinu šťastných, snášenlivých, vstřícných lidí, žijících plným životem. Také je však pravda, že byste patrně dokázali úspěšně řešit problémy ve vztazích i s těmi nejhoršími příbuznými, jen kdyby byl váš partner ochoten stát za všech okolností při vás a dávat jednoznačně přednost vašim přáním před tím, co se líbí jeho rodičům. Slíbila jsem vám, že nahradíme mýty realitou, a tak teď soustředíme pozornost na další klíčové hráče ve vztazích s jedovatými příbuznými: totiž na vašeho partnera a na vás.


REALITA, ČÁST DRUHÁ: PROBLÉM S PARTNEREM

Co se to jen s některými lidmi stane, jakmile se ocitnou v jedné místnosti se svými rodiči? Mnoho z vás ke svému úžasu zjistilo, že ten silný a schopný muž, kterého jste si vzala, se v přítomnosti rodičů změnil v ustrašeného chlapečka, nebo že ta sebevědomá a energická žena, do které jste se zamiloval, je v přítomnosti svých rodičů poddajná jako vosk a věčně si připadá provinile. Pokud jste si mysleli, že si berete člověka, který bude vždycky stát při vás a bude se držet společně vytvořených plánů, pak pro vás zjištění, jak se tato osoba úplně zhroutí a sesype, když jedná se svými rodiči, může znamenat šok.
Dvaadvacetiletá recepční Hope zažila tento šok těsně před prvními Vánocemi, které měla strávit se svým snoubencem:
"Když jsme spolu chodili, vyslechla jsem si toho o Jerryho rodičích hodně. Jeho otec s matkou se vzájemně nenávidí, ale přesto stále bydlí v jednom domě. Mají oddělené ložnice a v podstatě celé životy. Jeho otec nikam nechodí a jen si něco kutí u ponku v garáži. Je to hrozný studený čumák, obzvlášť ve vztahu ke své manželce. Jerryho matka je opravdu osamělá a Jerry je jedináček, a tak v něm vždycky viděla svého kamaráda a důvěrníka. Hodně spolu cestovali, chodí s ní do divadla a tak dále. Ale měly to být naše první společné Vánoce a plánovali jsme si, že poletíme na Havaj - jenže vtom zavolala jeho matka. Oznámila Jerrymu, že vydělala spoustu peněz na burze a chce ho vzít na výlet do Evropy, protože to patrně bude jejich poslední společná cesta - samozřejmě kvůli mně. Zrovna na Vánoce! A jen sami dva! Jerry přitom vůbec nechápal, co mi na tom vadí."
Pro osmatřicetiletého grafika Tima přišel šok jedné deštivé soboty po čtyřměsíčním manželství:
"Leželi jsme v posteli a zeptal jsem se Tracy, jak by chtěla strávit dnešní den. Vstala, šla otevřít okno a zády ke mně řekla něco o tom, že musí připravit hostinský pokoj pro své rodiče. Myslel jsem, že jsem se snad přeslechl, protože jsme se jasně dohodli, že přátele ubytujeme v hostinském pokoji, ale všechny příbuzné v hotelu. Tak to taky bylo s mými rodiči, a tak jsem předpokládal, že s jejími to bude stejné. Tracy mi řekla, že by se její rodiče cítili dotčení, kdyby to vypadalo, že nechceme, aby s námi bydleli, a já jsem jí jako idiot ustoupil. Její matka strávila celý týden tím, že nám drhla záchodovou mísu a snažila se nám přeorganizovat dům, a její táta každý večer vyžahl půl lahve skotské a pak nám dělal přednášky o tom, jak plýtváme a jak bychom měli hospodařit s penězi. Nemohli jsme se jich zbavit. Byl to doslova zlý sen."


Následující dopis napsala do jednoho časopisu žena, která pochopila, že ji čekají skutečné problémy:

Milá Sally,
je mi dvaatřicet, jsem rozvedená a brzy se budu vdávat podruhé, ale už teď mám problémy s budoucím tchánem a tchyní. Nikdy v životě jsem nepotkala tak hrubé lidi. Odmítají se mnou mít cokoli společného.
Původně se ke mně chovali srdečně a přátelsky, ale jen do chvíle, než jsem začala chodit s jejich synem. Pak mě začali pronásledovat pichlavými pohledy a urážlivým chováním. V životě jsem neudělala nic, čím bych se jich snad mohla dotknout. I můj snoubenec souhlasí, že jsem jim opravdu ani v nejmenším neublížila a nedopustila se žádné chyby.
Jeho matka mi ale jasně řekla: "Jen počkej, až tě někdo připraví o syna, uvidíš, jaké to je!" Uvědomuju si, že může cítit smutek, když se její "děťátko" rozhodlo vyletět z hnízda, ale prokristapána, tomu "děťátku" je šestadvacet a má přece vlastní rozum. Vždyť je to jedině přirozené.
Už to trvá rok a půl a ti dva stále odmítají uznat moji existenci. Očekávají, že je jejich syn bude navštěvovat, a on to dělá. Zlobím se na něj, že k nim chodí a přitom moc dobře ví, jak se vůči mně chovají. Co mám dělat?


Každý z lidí, které jsme právě poznali, stál před trochu jiným problémem: osamělý, nespokojený rodič soupeří s partnerem svého potomka o pozornost; začátek nekonečných hodin nevyžádaných rad; žena, která pokládá budoucí snachu za zločinnou uchvatitelku. Všechny případy ale mají jedno společné: partnera, který z důvodů, které se často zdají nepochopitelné, není ochoten zaujmout pevný postoj a stanovit přiměřené hranice chování svých rodičů.
Toto odmítnutí podpory je často bolestnější než cokoli jiného, co nám tchán s tchyní mohou provést. Moje klientka Anne vyjádřila pocity zklamání, hněvu a opuštěnosti, jaké zakoušíme v situaci, kdy se partner odmítá stát naším spojencem při jednání se svými rodiči:
"Nechce se mě zastat, a když se s ním o tom snažím bavit, tváří se dotčeně. Myslím, že se své mámy bojí. Cítím se zrazená - jako bych byla úplně osamělá a nikdo nestál na mé straně. Už to snad dál nesnesu - manžel mi začíná připadat jako naprostý slaboch. Nevím ani, jak to mám začít řešit. Mám na něj křičet, říct jeho matce, aby se šla vycpat, rozvést se, nebo si vypěstovat žaludeční vředy? Byla jsem přesvědčená, že s Joem dokážeme překonat každou překážku... Ale s kým je vlastně ženatý - se mnou, nebo s ní?"
Pokud vám připadá, že jste se ocitli uprostřed zápasu v přetahování o náklonnost vašeho partnea, nemýlíte se. A jestli si myslíte, že jste v této bitvě v nevýhodě, máte znovu pravdu. Někdy stačí pouhé slůvko nebo pohled, aby rodiče vašeho partnera úspěšně aktivovali systém poslušnosti, domácích pravidel, toho, jak se věci mají dělat a jak se člověk má chovat. Všechno tohle je vašemu partnerovi důvěrně známé, takže mu to připadá jako gravitace - neviditelná, všudypřítomná a neměnná.
V následujících kapitolách budeme zkoumat, jak se chovají různé typy příbuzných; po vás budu chtít, abyste pečlivě sledovali, jakým způsobem rodiče vašeho partnera manipulují, aby plnil jejich přání. Velká část jejich moci závisí přímo na vašem partnerovi, který je vědomě nebo nevědomky pouští dál branou ve zdi ohraničující vaše manželství a dovoluje jim, aby vám zasahovali do života. To znamená, že velká část jejich úsilí bude zaměřena na to, aby zabránili vašemu partnerovi dospět, emocionálně se od nich oddělit, vzepřít se jim a chránit vás.
Když pochopíte, jakým způsobem rodiče ovlivňují vašeho partnera, pomůže vám to uniknout z bludného kruhu hněvu a bezradnosti. Pokud budete používat tuto knihu sami, pomůže vám pohlížet na partnerovo chování s menší hořkostí a s větším porozuměním. A pokud ji bude číst také váš partner, poskytne mu cenný výchozí bod pro to, aby nejprve poznal dynamiku vztahu mezi svými rodiči a sebou, a pak ji změnil.


REALITA, ČÁST TŘETÍ: VÁŠ PŘÍSPĚVEK

Je sice těžké to rozpoznat, ale v dramatu vztahu s příbuznými máte svoji roli i vy. Vaše očekávání a reakce na setkání s rodinou partnera udávají emocionální tón vašich vzájemných styků, a třebaže toto emocionální zabarvení ani nemusíte sami vnímat, vaši příbuzní je často vycítí a reagují na ně. A někdy vidí něco úplně jiného, než jim chcete nabídnout.
V následujícím textu dostanete mnoho příležitostí poznat akce a reakce lidí, pokoušejících se stejně jako vy nějak řešit chování jedovatých příbuzných a partnerů, kteří jim nejsou oporou. Předpokládám, že na jejich příkladech začnete rozpoznávat, jak mohou tyto problémy zůstávat nevyřešeny a dokonce se zhoršovat tím, že na ně reagujeme přehnaně nebo máme nerealistická očekávání.
Názorně vám ukážu, co myslím tím, že velice záleží také na vašem příspěvku:
Leslie bylo dvacet osm, když se na mě obrátila poprvé, vyděšená a deprimovaná tím, jak jí rodiče jejího muže ničí manželství. S Tommym chodila už na střední škole a v době, kdy za mnou přišla, trvalo jejich manželství čtyři roky.
Leslie je bystrá, živá mladá žena, která několik let pracovala jako úspěšná makléřka. Zjistila jsem, že pochází z velice nestabilní rodiny, která jí neposkytovala citové zázemí a naopak ji deptala. Musela se dost snažit a překonat mnoho překážek, aby dosáhla úspěchu ve své práci, ale stále si sama sebou není dost jistá.
Na Tommyho naléhání se vzdala své práce, aby mu pomáhala v jeho rodinném podniku, nesmírně úspěšné tiskárně. Tommyho rodiče však od samého začátku jejich manželství silně odsuzovali.
"Tommy pochází z velké italské rodiny, a tak jsem si myslela, jak je báječné, že po tom mém hrozném dětství možná dostanu přece jen šanci zapadnout do hezké rodiny. Že se mi konečně splní to, o čem jsem vždycky snila."
Mnoho z nás doufá, že nám manželství kromě partnera přinese ještě novou šanci na vřelou, láskyplnou rodinu, na milující rodiče, jaké jsme třeba sami neměli - a tím spíš nás úplně vyvede z rovnováhy, pokud se to neuskuteční.
"Byla jsem první holka, kterou Tommy kdy vzal domů představit rodičům. Když jsem k nim přišla, ze všeho nejdřív jsem si zula boty, protože měli huňatý bílý koberec a já jsem ho nechtěla zašpinit. Tommyho otec prohlásil, že jsem hrubá a nevychovaná. Neustále mě kritizovali, přestože jsem se jim všemožně snažila zavděčit. Nosila jsem jim květiny a dárečky, ale kdybych se třeba rozkrájela, nic nepomohlo. Řekli Tommymu, že nejsem jedna z nich.
Chování Tommyho rodičů Leslie nesmírně vyvádělo z míry. Jejich reakce byly naprosto nepřiměřené všemu, co kdy řekla nebo udělala. Byli vůči ní kritičtí dřív, než ji vůbec dostali šanci poznat. Nikdo je ale neupozornil, že jejich chování je špatné, a nestanovil žádné hranice toho, co je a co není přijatelné. Leslie vklouzla do staré známé role zneužívaného dítěte.
Během několika dalších let Leslie chápala samu sebe jako oběť Tommyho rodičů i jeho tichého souhlasu. Tommyho rodiče se k ní chovali většinou velice kriticky a nelaskavě, a Tommy ji nijak nechránil a choval se jako slaboch. Odehrávalo se tu však ještě něco víc než jednoduchý příběh tyranů a jejich oběti.
Leslie totiž vstupovala do manželství s nerealistickým očekáváním, že lidé, se kterými neměla dosud nic společného, jí v duši zaplní emocionální prázdnotu zanechanou jejími vlastními rodiči. Když to selhalo, naježila se vůči všemu, co znělo jako kritika, a uvízla v nekonečném kolotoči bolesti a zklamání.
Pak ve snaze pochopit, co se to vlastně děje, Leslie propadla sebezničujícímu přesvědčení, že chování příbuzných je jen dalším důkazem její lidské bezcennosti:
"Nesmírně jsem si přála, aby mě měli rádi. Když si mě neoblíbili, vyložila jsem si to tak, že je se mnou něco hluboce v nepořádku. Konečně to byl dobře známý pocit - zapadalo to do toho, co jsem prožila předtím."
Během naší společné práce Leslie začala vidět, co všechno do vztahu s novými příbuznými vnášela - své poškozené sebevědomí, zvýšenou zranitelnost vůči kritice a sklony sklouznout do role oběti. Nic z toho samozřejmě neomlouvalo ani neopravňovalo chování jejích příbuzných, ale protože byla tak vnitřně nejistá, nedokázala se bránit a řešit konflikty jiným způsobem. Naštěstí, jak sami uvidíte, dokázali Leslie s Tommym uskutečnit ve svém vztahu podstatné změny, a stejně tak ve způsobu, jak jednali s Tommyho rodiči. Jejich manželství vyšlo z této zkoušky ozdravené.


JAK JSME POZNAMENANÍ MINULOSTÍ

Snaha zalíbit se novým příbuzným a dočkat se od nich kladného přijetí je přirozená a pochopitelná - ovšem pouze do určité míry. Pokud vás tato potřeba donutí, abyste potlačovali a omezovali své já, pak naopak vaše problémy zvětší, a to bez ohledu na to, co přesně vaši příbuzní provádějí.
Všichni vstupujeme do manželství zformovaní tím, co se s námi předtím po emocionální stránce dělo. Není pochyb o tom, že zkušenost vašeho partnera v jeho vlastní rodině předurčí, jak aktivně a ochranitelsky se bude chovat ve vztahu k vám, až začnete mít problémy s jeho rodiči. Ale jak jste viděli na příkladu Leslie, vaše sebevědomí a představa, jakou máte o sobě vy sami, hraje velkou roli v tom, jak budete reagovat na chování příbuzných - a co jim ve vztahu k sobě dovolíte.


LINIE, KTEROU PŘEKRAČUJÍ JEDOVATÍ PŘÍBUZNÍ

Vryjte si prosím do paměti následující základní pravidlo:
Na svých příbuzných máte právo požadovat, aby se k vám chovali zdvořile a s respektem. To je minimální požadavek, ze kterého nelze slevit.
Jedovatí příbuzní, se kterými se v dalším textu setkáme, tento základní předpoklad systematicky porušují. Svůj odpor a nespokojenost vyjadřují přehnaně, v podobě značně neuctivé k vám i vašemu partnerovi. Dokonce i pokud je jejich zasahování do vašeho života nějakým způsobem maskované a jejich agresivita je zastřená a pasivní, přesto překročili základní hraniční linii a jejich chování směřuje k tomu, aby narušilo oddanost vašeho partnera vůči vám. Vesměs přitom používají veškeré zdroje, které mají po ruce - své špatné zdraví a potřebu vaší pomoci, své celoživotní požadavky na lásku vašeho partnera, svůj věk nebo autoritu - jen aby svého potomka i nadále ovládali a v horším případě podryli i váš nezávislý, dospělý vztah k němu.
Pozorujte je všechny v akci a mějte přitom na paměti, že jde o systém vzájemných interakcí, kde působí každý na každého. Všímejte si, jak každá strana trojúhelníku ovliňuje ty druhé dvě, a nezapomínejte přitom na mýty o příbuzných a na to, co se děje s páry, které se jimi nechají lapit.
Vím, že mnoho z vás se ztotožnilo s některými z případů, o kterých jsem už mluvila, a podobné pocity budete mít i nadále.
Také si uvědomuji, že když budete číst o tom, čím prošli jiní lidé, nebudete si se svými problémy připadat tak osamělí. Nejste jediní na světě, kdo prožívá něco podobného. Toto zkoumání vám přinese neobyčejně jasný pohled na celou situaci, což je základní krok ke skvělým změnám, které mám pro vás v zásobě.