Zvažujete společné soužití s rodiči?

PhDr. Petr Šmolka.
Toto je jedna část publikace "Když vás trápí někdo blízký".
Vydala HESTIA nadace pro rodinu, Asociace manželských a rodinných poradců, Praha leden 1998.


Uvažujete o sňatku, nemáte vlastní byt a řešíte problém společného soužití s rodiči?

Je lépe volit soužití s rodiči ženy nebo muže? Jaká pravidla mohou takové soužití usnadnit? Čemu se naopak vyhnout, čeho vyvarovat?
Podobný problém řeší v současné době zhruba dvě snoubenecké dvojice ze tří. Pokud jsou podmínky jinak vyrovnané a je možno volit mezi rodiči obou, pak se o něco snazší jeví soužití s rodiči ženy. Roli zde hraje několik faktorů. Jedním z nich je skutečnost, že největší rozpory bývají při takovém soužití vázány zpravidla na běžné provozní záležitosti. Zde lze předpokládat, že matka s dcerou mají přece jen podobnější zvyklosti než snacha s tchyní. Může jít o i zdánlivé maličkosti (v jedné rodině se nádobí vždy utírá, v jiné ponechává okapat, v jedné se okna cídí každé tři týdny, ve druhé se - ve chvíli, kdy přestávají být průhledná - řeší problém, zda je umýt či přesklít a pod.). Ženy se také obecně o něco snáze emancipují ze závislosti na rodičích, více se snaží o budování vlastní domácnosti. U mužů, kteří zůstanou u rodičů, vídáme častěji tendenci k vytváření jedné velké rodiny bez jasně definovaných hranic. Dalším komplikujícím faktorem může být i prostá žárlivost - pro tchyni je často obtížnější vyrovnat se s faktem, že ve společné domácnosti přebývá mladá atraktivní snacha, na níž tu a tam se zalíbením spočine i tchánovo oko; matky nevěst tento problém zpravidla nezažívají. Uvedené platí pochopitelně pouze tam, kde jsou - jak již bylo řečeno - podmínky obou rodin zhruba vyrovnané.
Pokud rodiče ženy obývají byt 1+0 a rodiče muže dvougenerační vilku, pak se budeme zřejmě rozhodovat jinak. Stejně tak, pokud otec partnerky je znám jako notorický pijan a matka se zálibou předvádí hysterické záchvaty, zatímco partnerovi rodiče se bez obtíží pohybují v pásmu normality.

Společné soužití může usnadnit též respektování několika základních pravidel.
V první řadě by mělo být již od počátku jasné, že jde o dvě svébytné rodiny se svými teritorii, právy i povinnostmi.
Obě rodiny by se měly podílet i na úhradách nákladů společného soužití.
Pro užívání společných prostor je vhodné vypracovat jakýsi "jízdní řád".
Nezbytnou podmínkou by mělo být též respektování koalice s manželským partnerem před koalicí s rodiči v případných sporech (s vyjímkou situací, kdy je partner fyzicky ohrožuje).
Pokud již žijete ve společné domácnosti a vznikají nějaké závažnější neshody, bývá vhodné vyhledat "mediátora" (prostředníka) dohody všech zúčastněných. Stávající poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy mají s touto činností bohaté zkušenosti; často se podaří získat ke spolupráci nejen manželskou dyádu, ale i rodiče. Uzavřené dohody pak mnohdy vedou k výraznému zklidnění vztahů a k harmonizaci soužití. Nelze ovšem vyloučit, že vztahy jsou narušeny natolik, že řešením bude zrušení společného soužití i za cenu zhoršení bytových podmínek.