Chození s nevěřícím partnerem

Jde o to, plně si uvědomit, které obtíže může tento vztah přinášet.

Je potřeba hledat odpovědi na otázku - Co mě k partnerovi přitahuje?:

  • Je to také jeho touha hledat pravdu a žít v pravdě?
  • Sdílíme podobné životní hodnoty?
  • Způsob chování který je mi blízký?

    Co působí moje pochybnosti?
  • Nejistotu? Je to opravdu jen to že je "nevěřící"? Není v tom rozdílnost i v jiných hodnotách?
  • Jaký je jeho postoj k mé víře? Je to živý zájem o něco co je pevně spojeno s mojí osobou? Nebo je to spíše "pouhá" tolerance?

    Jak to bude v našem každodenním životě:
  • Jak budeme prožívat neděli?
  • Najdu si sám čas na modlitbu? Na čtení Písma?
  • Jak se shodneme na křesťanské výchově dětí? Pokud na to budu sám, budu na to mít dost sil? Nejdůležitější při výchově dětí obecně, je jednotnost rodičů ve výchově.
  • Budu moci s partnerem sdílet prožitky svého duchovního života?
  • Jaký společný postoj zaujmeme k antikoncepci?
  • Osamocený křesťan nemůže růst. Je dokonce obtížné své křesťanství udržet. K životu křesťana patří společenství věřících. Budeme moci toto společenství sdílet společně? Nebo to bude příležitost k rozdělení?

    Najít řešení těchto otázek bývá někdy obtížné i pro oba věřící partnery - například:
  • s různou touhou a potřebou rozvíjet duchovní život
  • s různou intenzitou zapojení do života Církve
  • s různou ochotou ke službě pro druhé
  • s různou touhou po vzdělání
  • s různou touhou při hledání Pravdy