Umění empatického naslouchání

Barbara Hansen Čechová
/leden 2010/ www.psychologiednes.eu /45 (článek zkrácen)

Sluch užíváme naprosto rutinně - přesto je naslouchání uměním. Většinou neposloucháme se záměrem, abychom druhému porozuměli, ale abychom mu mohli odpovědět. Pokud se naučíme druhým věnovat dostatečný prostor, otevřou se nám nové kvality vztahů s ostatními lidmi. A to nejen v manželství a rodinném životě, ale i ve světě businessu.

Proč je vlastně tak těžké naslouchat?
Zkuste se zamyslet. Proč nám to nejde? Proč místo skutečného naslouchání druhým raději radíme, chrlíme na ně otázky, analyzujeme nebo bagatelizujeme jejich trápení? Ano, samozřejmě jedním z důvodů je to, že se naslouchat neučíme. Učíme se mluvit, prosazovat se v diskuzi, ale rozvíjení naslouchání se ve škole ani doma příliš nevede.
Dalším důvodem, řekněme fyziologickým, je skutečnost, že myslíme jednou tak rychle, než mluvíme. Čili když někdo mluví a my mu máme naslouchat, naše myšlení jej začne okamžitě předbíhat.

Proč potřebujeme umět naslouchat druhým?
K čemu je naslouchání dobré? Kvalitní naslouchání má pozitivní dopad na sebehodnocení těch, kterým naslou¬cháme: má moc zvyšovat jejich sebe¬vědomí. Lidé, kteří jsou skutečně posloucháni, říkají, že se cítí ceněni a respektováni. Naopak je velký problém například starých lidí, kterým málokdo skutečně naslouchá. Potom je velmi obtížné zachovat si sebeúctu. Naslouchání můžeme vnímat jako jakýsi dárek druhému člověku. A jak upozorňuje Stephen R. Covey v knize 7 návyků úspěšných lidí, každý takový dárek se nám uloží v jakési pomyslné emoční bance, ze které je pak možné si "vybírat". Jinými slovy, člověk, kterému dobře nasloucháme, se dostává k nám blíž, budujeme si k němu bližší vztah a můžeme se poté více jeden na druhého spolehnout, a když budeme potřebovat, tak se na něj snáze můžeme obrátit.

Jak tedy naslouchat?
Co skutečně lidi ovlivní? V prvé řadě to, že jim dáte prostor, aby mohli říci, co právě řeší, co potřebují, jaký mají problém. Ono "dání prostoru" ale není tak jednoduché. Jsme zvyklí okamžitě na slova druhých reagovat svými historkami nebo dobře míněnými radami. Tyto rady ale mohu padat úplně mimo úrodnou půdu, protože často ještě ani nevíme, co druhého skutečně trápí.
V empatickém naslouchání se proto doporučuje tzv. zrcadlení nebo parafrázování.
Zrcadlení znamená, že opakujeme důležité části hovoru, které říká druhý.
Parafrázování má už větší stupínek volnosti - můžeme říci obsah toho, co druhý říká, svými slovy. K čemu je to dobré?
Reflektování pocitů, které cítíme u druhého - o to se můžeme pokusit v další fázi učení se naslouchání.
Například "zdá se mi, že jsi hodně zklamaný". Když se nám podaří trefit do pocitu druhého, naše vzájemné souznění je na vrcholu.

Uvědomme si, že porozumět druhému NENÍ samozřejmost. Každý máme vytvořený jiný svět, jinak vnímáme ty stejné věci a jedním slovem každý můžeme myslet něco jiného. Nejdří¬ve se snažte, abyste porozuměli, a až poté se snažte o to, aby ostatní rozuměli vám.

Nástroje empatického naslouchání
  • Zrcadlení
  • Parafrázování
  • Reflexe pocitů
  • Parafrázování + reflexe pocitů

Barbara Hansen Čechová
/leden 2010/ www.psychologiednes.eu /45 (článek zkrácen)