Volné spojení, FAMILIARIS CONSORTIO,

Apoštolská adhortace Jana Pavla II.,
O ÚKOLECH KŘESŤANSKÉ RODINY V SOUČASNÉM SVĚTĚ z 22. listopadu 1981

Článek 81.
Existují i spojení bez jakéhokoliv veřejně uznávaného institucionálního pouta, ať občansko-právního či náboženského. Tento zjev, se kterým se setkáváme stále častěji, musí rovněž k sobě obracet pozornost duchovních správců, a to také proto, že může mít nejrůznější příčiny a že půso-bení na tyto příčiny může snad omezit jejich následky.
Mnozí se cítí nuceni k takovým volným spojením těžkostmi hospodářskými, kulturními nebo náboženskými, protože by se při uzavření regulérního manželství museli obávat ztráty hospodář-ských výhod, diskriminací atd. U jiných se naopak setkáváme s pohrdáním, protestem nebo odmí-táním společnosti, rodiny jako instituce, společenskopolitického řádu nebo s touhou po vlastním požitku. Opět jiné k tomu vede krajní nevědomost a chudoba, mnohdy v důsledku opravdu nespra-vedlivých poměrů, nebo také jistá duševní nezralost, která je plní nejistotou a strachem před trvalým a definitivním spojením. V některých zemích předpokládá tradiční morálka, že skutečné manželství vzniká teprve po nějaké době společného života a po narození prvního dítěte.
Každý z těchto důvodů staví církev před těžké pastorační problémy, a to pro závažné důsledky, jaké z nich vyplývají jak v ohledu nábožensko-mravním (ztráta náboženského vědomí smyslu man-želství jako smlouvy Boha s jeho lidem, nepřítomnost svátostné milosti, těžké pohoršení), tak v ohledu společenském (ničí se například pojem "rodina", oslabuje se smysl pro věrnost, a to i vůči společnosti, mohou vzniknout duševní škody u dětí, utvrzuje se sebeláska a sobectví).
Duchovní správci a obec věřících ať se snaží poznat takové situace a jejich konkrétní příčiny od případu k případu; s ohleduplností a respektem navázat styk s těmi, kdo žijí "pohromadě"; trpělivým vysvětlováním, láskyplným napomínáním a svědectvím křesťansky žijících rodin se přičiňovat o to, aby jim byla umožněna cesta k nápravě jejich situace. Ale především by zde měla být snaha předejít takovým zjevům. V celé mravní a náboženské výchově mládeže je třeba pěstovat smysl pro věrnost, vysvětlovat podmínky a struktury, které jsou příznivé pro takovou věrnost, bez níž není žádná opravdová svoboda. Mládeži se má též pomáhat při jejím duchovním vyzrávání, aby chápala bo-hatou lidskou i nadpřirozenou skutečnost svátostného manželství.
Boží lid má také působit na veřejné činitele, aby rozhodně čelili těmto tendencím, které působí rozkladně na společnost a škodí důstojnosti, bezpečnosti a blahu jednotlivých občanů. Mají usilovat o to, aby veřejné mínění nebylo sváděno k podceňování významu instituce manželství a rodiny. Protože v mnoha oblastech nemohou mladí lidé pro krajní chudobu, zaviněnou nespravedlivými nebo nedostatečnými sociálně-hospodářskými strukturami, uzavřít manželství, jak se patří, mají společnost a veřejní činitelé podporovat zákonité manželství tím, že zajistí pro rodinu dostatečnou mzdu, učiní opatření pro slušné rodinné bydlení a vytvoří vhodné pracovní a životní možnosti.