Osvobozené ženy ztratily muže, děti otce

Hospodářské noviny, 3. 12. 2003, David Hanák

Kdysi, když žena čekala dítě, tak se říkalo, že je v požehnaném stavu, dnes je těhotná. I takový rozdíl může ukázat, jak se změnil svět. Kdysi bylo dítě požehnáním, dnes je problémem.
Feministky začaly oslavovat 60. léta, kdy se začaly uplatňovat antikoncepce a také legální potraty jako osvobození žen od povinnosti rodit. Sexuální osvobození jim mělo dát svobodu nakládat se svým životem. Tohle osvobození ale má stinné stánky. Umožnilo ženám nakládat nejen se svým životem, ale i s životem dítěte. Nejen to, toto osvobození je vymklo z přediva svazků povinností a důvěry mezi mužem a ženou. Připravilo ženy a jejich děti ještě o něco: o otcovství.
Mateřství je věc biologie, ale otcovství je věcí kultury. Muž je k dítěti vázán poutem jiné kvality než žena, která s ním má fyzický kontakt od narození. Muž, pokud se má stát skutečným otcem, musí být předem připraven a musí si být svých závazků vědom ještě před narozením dítěte. K tomu má sloužit manželství, má ho připravit na otcovství, na vědomí závazků.
To vše je díky osvobození ženy rozbito a nedoplácí na to nikdo jiný než ženy a jejich děti.
Ženy trpí rozvody, samotou či prostě tím, že muž odmítá převzít svůj díl povinností.
Děti trpí neúplnou výchovou a nebo zaplatí životem při potratu.
Vyrůstá tak generace rozmazlených klacků a fiflen. Mužská autorita se vytrácí a s ní typicky mužské vlastnosti, jako jsou smysl pro čest, přátelství, duševní síla a radost z fyzické práce.
Dokola se omílá problém potratů, který nejvíce připomíná diskusi slepých s hluchými. Zakázat je či nezakázat není řešením. Důležité je, aby ženy, i když mají možnost jít na potrat, této možnosti využily jen ve výjimečných případech.
Pokud zde nebude otec, muž vědomý si svých závazků k ženě, s ochotou se s nimi vyrovnat, dotud nemá diskuse o potratech smysl.
Je třeba učinit prostor nejen pro vztah žena a dítě, ale také pro vztah otec a dítě a otec a žena.
Je třeba při rozhodování o nenarozeném dítěti zapojit i potenciálního otce, aby i on mohl vyjádřit svůj názor a uplatnit svá práva.
Je třeba dosáhnout férovějšího přístupu vůči otcům, kteří mají zájem o své děti i po rozvodu.
Je třeba otce ctít a dokonce od něj vyžadovat zapojení do povinností vůči svým potomkům.
Proč? Protože k početí dítěte jsou vždy třeba dva: muž a žena. Oba se mají svým, i když ne stejným dílem podílet na rozhodování a výchově dítěte.

Hospodářské noviny, 3. 12. 2003, David Hanák, autor je politologem