Kupuji, tudíž jsem!

Zdroj: Ekonom
Datum vydáni: 30.11.2000
Autor: Jan Vitek, spolupracovník Ekonoma
Rubrika: Hospodářství a společnost
Strana: 23


Evelyn je oukej, až na to, že nakupuje jako posedlá, svěřil se mi Bill při třetí sklence místního utrejchu zvaného Misty Eyes. "Musím přiznat, že se snaží krotit se. Onehdy hodila všech třináct kreditních karet do lahve od okurek, zalila vodou a dala ten koktejl z plastiku do mrazáku. Jindy zas zapečetila karty do obálky a zamkla je v bance do trezoru. Ale bylo to k ničemu. Sedla do auta, jela k Searsovi, tam si ve službách pro zákazníky dala vyhledat číslo svého účtu a koupila si další hadry," pravil Bill. Zhola ho neutěšuje, že spousta Američanek má stejný nebo podobný problém. U mužů se vyskytuje pouze zřídka, ale je prý na vzestupu. Podle jednoho odhadu spotřebitelská mánie postihuje tři až pět procent Američanů a má být zanesena do příštího vydání Statistické příručky duševních chorob, bible amerických psychiatrů, pod heslem "shopalholism".

Posedlost nakupováním nemá zatím tak špatnou pověst jako její sestra kleptománie. "Je to úsměvná závislost," tvrdí psycholožka April Lane Bensonová. "Společnost ji přijímá se shovívavým úsměvem, protože pomáhá zvyšovat obrat, zisk a roztáčí kola. "

Víc než dvě třetiny Američanů zaťalo na úvěrovém účtu sekeru. Největší dluhy mají mladí lidé mezi dvaceti a třiceti dvěma lety. Zhruba to vychází v průměru na 2000 dolarů na hlavu. Ale to je pouze špička ledovce. Banky a úvěrové společnosti půjčily v roce 1998 klientům přes 2,5 bilionu dolarů, z toho téměř polovinu na kreditní karty, čili na spotřební zboží. Hrdě to nazývají "demokratizací úvěru". Ale mnozí američtí národohospodáři mají jiný názor. "Je to časovaná nálož," míní Paul Krugman. Dodejme, že vláda je patrně také "shopalholic". USA hromadí jeden schodek zahraniční platební bilance na druhý a spolykají čtyři pětiny všech světových úspor k většímu rozkvětu "nové ekonomiky".

Zatím není objektivní test, kterým by se dalo určit, zda člověk je "shopalholic". Psycholožka Carolyna Wessonová tvrdí, že dokáže udělat poměrně přesnou diagnózu pomocí tří otázek: Když nakupuješ, pociťuješ vzrušení a zároveň jistou tíseň? Máš pocit viny, rozpaků nebo úzkosti, když odcházíš z nákupů? Děláš si starosti o výdaje a peníze, ale stejně dál utrácíš? Třikrát ano znamená, že jste "shopalholička".

Ještě před dvanácti patnácti lety tento problém byl jen maličkou tečičkou na radaru duševních poruch, dnes jsou o něm uveřejňovány odborné studie a knihy, v nichž nacházíme svébytnou psychologickou terminologii.

Analýzy a varování probudily zájem farmaceutických společností, které zvětřily novou bonanzu pro psychiatrické drogy. jak snadné by bylo vzít si pilulku, nežli zápasit s pokušením (a často podlehnout) v obchodních palácích, při reklamách, zvláště pak televizním vymývání mozků, a při vybírání poštovních schránek přetékajících katalogy a nabídkami na snadný úvěr.

Tahle představa se naplňuje, zázračná pilulka už je na světě. Jmenuje se Celexa a vyvinuly ji společně Forest Laboratories v New Yorku se Stanfordskou universitou. Na trhu se objeví koncem roku. Marketingové firmy předpovídají Celexe velkou budoucnost, neboť jej! potenciální kupci jsou lidé, kteří rádi nakupují. Představuje závěrný kámen klenby katedrály konzumenství. Rreklamní průmysl přesvědčí lidi, že nezbytně musí mít poslední model Nike a Hi-Fi a tohle a tamto, pak jim terapeutický průmysl namluví, že mají problém, když kupují tolik věcí a nakonec jim farmaceutický průmysl prodá pilulky, jež mají vyléčit jejich patologickou touhu po Nike a Hi-Fi a tamtom a onom. Co na tom, že nic z toho nepotřebují? O tohle přece vůbec, ale vůbec nejde.

Jan Vítek, spolupracovník Ekonoma